Školní výlet prvňáčků Viktorky a Karlíka

Blíží se čas školních výletů a škol v přírodě. Většina dětí se na noci s kamarády, a hlavně bez kontroly rodičů těší. Paní učitelka jedné první třídy poslala po dětech domů lístek s informacemi, že třída pojede na dvoudenní školní výlet. Na lístku byl i seznam věcí, co si mají dětí vzít s sebou.

Viktorka přinese ze školy lístek domů, položí ho na stůl, aby ho maminka podepsala. Maminka si ho přečte a řekne: "Viky, opiš si seznam věcí a začni si sama chystat věci na výlet. Co doma nemáme, zítra dokoupíme." Viktorka si tedy vytvoří svůj seznam věcí a začne je pokládat na poličku. Každou připravenou věc v seznamu označí žlutou pastelkou. Večer mamince svůj seznam ukáže. Domluví se, kdy vyrazí na společný nákup.

Druhý den jdou spolu do města a věci ze seznamu dokoupí. Odpoledne před výletem se Viky pod dohledem maminky sama zabalila. Ví přesně kde, co má uloženo. S nedočkavostí ulehla do postýlky a nemohla se dočkat rána, kdy už bude sedět v autobuse. Výlet si skvěle užila. Všechny věci v batohu našla, a hlavně ho opět na konci výletu dokázala zabalit.

"To byl tak krásný školní výlet, mami. Moc jsem si ho užila, už se těším na další," hlásí hned po návratu domů Viktorka mamince.

Její spolužák Karlík je kluk, za kterého všechno dělá maminka. S chystáním na školní výlet si nedělala žádné starosti. Věděl, že maminka všechno zařídí a zabalí. Nemýlil se. Maminka si pozorně přečetla celý seznam věcí potřebných na výlet. Sama cestou z práce obstarala to, co doma neměli a vzorně zabalila Karlíkovi batoh. Karlík se neobtěžoval ani mamince asistovat. Měl důležitější práci: hraní hry na tabletu. Maminka to sama zabalit zvládne, pomyslel si.

Jeho problémy s batohem začaly už v autobuse, když se snažil v batohu najít svačinu. "Kam tu svačinu máma dala?" zlobil se Karlík. Celý výlet se v batohu přehraboval, protože stále něco hledal a nemohl nic najít. Tohle tričko nemá rád, tenhle modrý svetr ho kouše.

Největší problém nastal ráno před návratem domů. Batoh měl už plný, ale polovina věcí ležela ještě na posteli. Zachránila ho paní učitelka, která mu batoh nakonec zabalila sama. Karlík měl zlost na maminku, jak mu to příšerně zabalila a co mu tam všechno dala. Kluci se mu posmívají, že mu musí zabalit paní učitelka, že to sám nedokáže. Cítí se bezmocně, poraženecky.

Doma Karlík lamentuje: "Tak blbý výlet jsem nezažil. Zabalila jsi mi špatně batoh, nic jsem nemohl najít, a nakonec mi s balením musela pomoc paní učitelka. Kluci se mi posmívali, že jsem mimino. Už nikdy nikam nepojedu. Blbý výlet, blbý kluci, blbá škola."

Viktorka je samostatná, zodpovědná holka, která ví, že balit si svoje věci je její práce, a ne nikoho jiného. Přesně tak, bude jednou vychovávat svoje děti k samostatnosti a zodpovědnosti.

Možná bude Karlík celý život hledat chybu vždycky v ostatních lidech, a ne u sebe. Nebude chtít přijmout odpovědnost za své vlastní chování. Maminka ho vychovává jako neschopného, nemožného a nesamostatného kluka, kterému se ostatní posmívají pro jeho nesamostatnost. Co myslíte, jak bude jednou vychovávat svoje děti?

A jak to máte vy? Jak vychováváte svoje děti?

Necháváte jim volnost a většinu věcí raději uděláte za ně?

Vždyť jsou ještě malí, pomalí, v životě se napracují dost. Časem se to naučí.