Blíží se čas školních výletů a škol v přírodě. Většina dětí se na noci s kamarády, a hlavně bez kontroly rodičů těší. Paní učitelka jedné první třídy poslala po dětech domů lístek s informacemi, že třída pojede na dvoudenní školní výlet. Na lístku byl i seznam věcí, co si mají dětí vzít s sebou.
pokud se cítíš vyděšeně, jsi plná úzkosti nebo máš pocit, že nemáš svoji duši či pocity pod kontrolou, pamatuj si: Jsi paní své zkušenosti. Nikdo a nic nemůže ovlivnit to, jak se uvnitř cítíš, bez tvého svolení.
Když jsem se poprvé před lety setkala s tvorbou vision boardu, ozval se v mé hlavě hlas sabotérky: Proč bys ho měla dělat? Je to pěkná blbost! Copak jsi malé dítě v mateřské škole? Vždyť víš, co chceš! Chceš mít klid a pohodu a žádné novoty nepotřebuješ. Malý hlásek ve mne ale namítal: Neposlouchej sabotérku, nechce žádnou změnu a bojí...
Dnešní den byl ten nejhorší na světě! Já tu ostudu snad nepřežiju! Je zatažené, deštivě pošmourné ráno. Místo budíku se po bytě rozléhá matčin pisklavý hlas: "Růžo! Vstávej je ráno!" Za chvilku se ozve: "No tak dělej, kvůli tobě přijdu pozdě do práce!"
Nastal den "D". Den, kdy končí letní prázdniny a opět začíná škola. Někteří se těší více, jiní méně. Vzpomínám si na první školní den svého syna. Myslela jsem na to, aby to byl den, na který bude rád vzpomínal.
Brzy ráno jsem se procházela po zahradě, která se pomalu probouzela do dalšího horkého letního dne. Jasně žluté a oranžové květy měsíčku zářily podobné slunci, fialové levandule byly plné motýlů, včeliček a voněly po celé zahradě. Všude byl klid. Jenom ptáci zpívali ve větvích stromů, občas štěkl pes. Pomyslela jsem si, to bude dnes opět horký den....
Sedím u prázdného listu papíru, vedle mne spokojeně vrní britský kocour, který se občas dožaduje pohlazení za ušima. Přemýšlím o čem budu psát.
